„MyÅ¡iÄko myÅ¡, pojÄ ke mnÄ› blÞ“ – tuhle Å™Ãkanku známe od dÄ›tstvÃ, každý ji slyÅ¡el. A myÅ¡iÄky ji asi znajà taky, protože „blÞ“ k ÄlovÄ›ku pÅ™icházejà po celé jeho dÄ›jiny. On je vždy lákal a dodnes láká. Skladoval obilà v jamách Äi různých nádobách, které neÄinily hlodavcům žádnou pÅ™ekážku, rádi se v nich zabydlovali a na uskladnÄ›ných plodinách se pÅ™iživovali. Dnes je to podobné. MyÅ¡i a jinà hlodavci rádi navÅ¡tÄ›vujà naÅ¡e spižÃrny a pochutnávajà si na dobrotách, které tam ukládáme. ÄŒasto se stávalo a stává, že se hlodavci pÅ™emnožà a soužità s nÃm se stává nesnesitelným. Proto ÄlovÄ›k vymyslel způsob, jak s nimi bojovat. Nazývá se deratizace. Jedná se o likvidaci hlodavců a hmyzu pomocà mechanických (klece), nebo chemických prostÅ™edků.
Potřeba bude stále
Za to, že hlodavci s lidmi tak rádi bydlÃ, si Äasto mohou sami. Nedodržujà základnà hygienické podmÃnky, ve velkém vyhazujà zbytky potravin a neudržujà pořádek kolem odpadových kontejnerů a popelnic. Hlodavci majà hostinu, množà se a pak se rádi stahujà do lidských obydlÃ. A tu pÅ™icházejà na Å™adu deratizátoÅ™i. Hlodavci a hmyz i dnes pÅ™enášejà choroby, stejnÄ› jako ve stÅ™edovÄ›ku. My sice máme léky napÅ™Ãklad proti moru, ale i tak jde o vÄ›c nebezpeÄnou. Dokud s námi budou hlodavci, bude tady, naÅ¡tÄ›stà pro nás, i deratizace.